Kouřim


OBSAH

Historie

Zdejší oblast se stala místem usídlení kmene Zličanů, který na návrší Stará Kouřim, vzdáleném asi 2 km od centra dnešního města, vybudoval v 1. polovině 9. st. mohutné opevněné hradiště o impozantní rozloze 44 ha, jehož význam kulminoval na přelomu 9. a 10. století. Strmý vzestup moci a slávy této první Kouřimi však neměl dlouhého trvání. Byla zachvácena vírem mocenských zápasů 10. století a v roce 936 dobyta a vypálena pražským knížetem Boleslavem I. Ukrutným. Původní zlické území přešlo do majetku Slavníkovců, sídlících v Libici nad Cidlinou, ruiny spáleného hradiště byly opuštěny a správní sídlo kraje se přestěhovalo blíže dnešnímu městu na ostrožnu sv. Jiří, tyčící se nad údolím říčky Kouřimky. Počátky tohoto druhého kouřimského hradiště, mnohem skromnějšího, než sídlo předchozí, se historicky kryjí s legendárním vyvražděním slavníkovského rodu r. 995, jímž Přemyslovci jednou provždy vyřešili svůj palčivý mocenský spor s mocným rivalem. Tato druhá Kouřim – Kouřim přelomu tisíciletí – měla vlastní mincovnu, správní dvorec a kostely sv. Klimenta a sv. Jiří. V samotném srdci vznikajícího českého státu vládla svému okolí po čtvrt tisíciletí, zatímco se pozvolna konstituovalo schéma středověkého osídlení zdejšího kraje. Její konec nadešel roku 1223 za vlády ctižádostivého knížete Děpolta III., jehož mocenské ambice se osudově překřížily se zájmy krále Přemysla Otakara I. Děpoltova úporná snaha o získání titulu markraběte moravského nakonec vyústila v sebevražedný vojenský střet s královým vojskem, v němž byl Děpolt zabit a jeho hradiště dobyto a vypáleno. Dnešní Kouřim, kdysi jedno z nejvýznamnějších královských měst v Čechách, byla založena kolem roku 1260 patrně králem Václavem I. Nebývalý rozkvět středověké Kouřimi, nakrátko přerušený husitskými válkami, trval až do roku 1547, kdy bylo město částečně oslabeno konfiskacemi v souvislosti s jeho účastí v protihabsburském povstání. Největší úpadek města však nastal po roce 1620 v době třicetileté války, kdy bylo téměř zcela zničeno. Většinu majetku získal kníže Karel z Lichtejnštejna a vylidněná Kouřim byla nadto několikrát vydrancována procházejícími švédskými vojsky. Z toho úpadku se město vzpamatovávalo 300 let. V 19. století se Kouřim částečně svou vlastní vinou ocitla zcela mimo hlavní dopravní tepny a proto se zde nikdy nerozvinul žádný významnější průmysl. Dnešní město s množstvím památek je však častým cílem milovníků historie.

Náměstí

Náměstí o rozloze 16 250 metrů čtverečních je zachováno v původním rozsahu od založení města a patří k největším náměstím českých středověkých měst. Poprvé bylo vydlážděno roku 1536, současné dláždění je z poloviny 19. století. Pod náměstím se skrývají spletité podzemní chodby dodnes neznámého rozsahu. Zástavba po obvodu náměstí je středověkého původu s gotickými sklepy. Domy měly původně podloubí a bohaté štíty. V roce 1811 postihl část náměstí požár, po němž byly při opravách z protipožárních důvodů všechny domovní štíty směrem do náměstí odstraněny a podloubí zazděna. Na náměstí se také nachází Mariánská kašna z roku 1850 a je postavena na místě bývalého barokního morového sloupu z roku 1694. Ze zrušeného sousoší byla ponechána pouze socha Panny Marie Immaculaty. Další zajímavostí náměstí je obrovský kámen Prokopa Velikého, který sem byl umístěn roku 1934 u příležitosti 500. výročí bitvy u Lipan. Pro nás chotýšáky je zajímavý také tím, že ho Českobratrské církvi darovala naše obec. Byl vylomen ze stráně proti č.p.42 p. Hozmana. „Několik párů koní ho neutáhlo, nakonec musel být odvezen parní oračkou“ stojí v obecní kronice.

Zvonice

Goticko-renesanční zvonice tvoří společně s chrámem svatého Štěpána hlavní dominantu města. Tato 34 m vysoká hranolová stavba byla postavena v roce 1525 italským mistrem Filippem a objevují se na ní první znaky renesančního slohu v Kouřimi. Dnešní podobu jí vtiskla až novogotická přestavba na počátku 20. století, kdy byla zvýšena o další patro se sdruženými okny a hodinami a zastřešena vysokou a složitou střechou. Je známá především svými zvony, které jsou zavěšeny kuriózním způsobem – srdcem vzhůru. Z původních čtyř zvonů se dodnes zachovaly bohužel pouze dva. Zvon Štěpán o váze přes 1 000 kg a zvon Marie o váze asi 700 kg.