Lipanská mohyla – památník bitvy u Lipan.

Lipanská mohyla Bitva u Lipan bylo střetnutím, které znamenalo zásadní obrat
v husitských válkách. Porážka vojska sirotků a táboritů s koneč-
nou platností oslabila radikální stranu kališníků a sesadila polní obce z pozice rozhodujícího politického činitele.
Na počátku 30-tých let husité kontrolovali skoro celé české teritorium. Po jejich úspěchu u Domažlic v roce 1431 si jejich katoličtí protivníci uvědomili, že je nelze vojensky zlomit a proto
v roce 1433 svolali do Basileje vrcholný církevní sněm (koncil). Obě strany samozřejmě chtěly prosadit všechny své zájmy a proto, aby husité získali silnější vyjednávací pozici oblehli (husité z táborské, sirotčí a pražské strany) nejsilnější české katolické město – Plzeň. Plzeň však obléhání vydržela a naopak vnesla mezi husitské řady rozkol. Husité se rozdělili na skupinu táborů a sirotků, kteří chtěli splnit všechny husitské požadavky a na druhou skupinu pražskou a umírněných kališníků, kteří chtěli pouze uzavřít smlouvu s koncilem, nastolit mír a rozpustit husitská vojska (tábory a sirotky). K dosažení tohoto cíle dokonce začali spolupracovat s českými katolíky.

V roce 1434 trvala již husitská revoluce 15. rokem. V této době husité již velmi dobře ovládali svoji vojenskou taktiku, založenou na důsledné defenzívě s využitím bojových vozů, kterou zavedl Jan Žižka z Trocnova (1360-1424). Tuto velmi účelnou taktiku si však již osvojovali i čeští katolíci. Nepřátelská situace mezi oběmi stranami husitů se vyhrotila na počátku května 1434, kdy Přibík z Klenové (bývalý táborský spojenec) dodal do Plzně obilí, čímž zhatil zcela naději na dobití tohoto města a zároveň Aleš Vřešťovský z